Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 04.11.2017 11:57:51 

RAGDOLL - MOON CORDELIA*CZ

 

 

Ragdoll znamená v překladu z angličtiny „hadrová panenka" a to proto, že pokud se ragdoll cítí alespoň trochu v bezpečí a je klidný, uvolní veškeré svaly na těle a udělá „hadrovou panenku". Je to tedy kočička, která je vláčná, nechá se nosit, hladit, mazlit. Občas je tento efekt i legrační, zvláště když chcete odnést v jedné ruce kočku a v druhé kávu - kočička se nedrží, a potřebujete obě ruce na ni. Ragdollové by neměli být doma dlouho sami. Je třeba pořídit jim kamaráda ze zvířecí říše, který mu bude dělat společnost, když nejste doma. Srst ragdolla nemá skolny k plstnatění, stačí ji tedy pročesat jednou týdně. Samozřejmě i tato kočka líná. Její srst je báječně hebká a bohatá, zvláště na ocase. Kolem krku tvoří delší chlupy límec. Ragdoll má vždy modré oči, je to obecně kočka zavalitá, mezi prsty jí prorůstají chomáčky chlupů. Řadí se mezi největší plemena koček. Obvykle se naučí různé kousky jako pejsek, zvláště aportovat předměty. Koťata Ragdoll se rodí celá bílá a až po pár dnech se začínají vybarvovat. Vybarvování Ragdolla končí až ve stáří 4 let, kdy je ukončen i jeho tělesný vývin.V malé míře má na tmavost srsti vliv teplota, ve které ragdoll žije. Říká se, že ragdoll nechodící ven, který žije v dobře vytápěné místnosti, má světlejší srst. Tyto kočičky se často používají i na felinoterapii - léčbu vyzařováním kočičí energie a tepla.

 

HISTORIE


Ragdoll je takzvané hybridní plemeno, protože se nevyvinulo spontánně v přírodě, ale vzniklo lidským zapříčiněním. Vytouženého cílu bylo dosaženo letitou selekcí a výběrem konkrétního typu koček. Většina chovatelů se shoduje, že nového plene bylo docíleno křížením Peršanek, Birem, a Burmil, ale jak to bylo doopravdy zůstává záhadou. Jednak základy položily kočky neznámého původu a také celý příběh zastírají různé úsměvné historky.

  Jisté je, že plemeno založila Anna Barkerová ve městě Riverside, v Californii na počátku šedesátých let devatenáctého století. Původ všech ragdollů je možné zpětně vysledovat až do zakladatelských linii, které vytvořila. Dříve, než se začala věnovat chovu Ragdollů působila údajně jako úspěšná chovatelka perských koček, převážně černých. Základ plemene položila divoká, bílá, doouhosrstá kočka neznámého původu (někteří chovatelé se domnívají, že šlo o Tureckou angoru), jménem Josefína, která žila spolu se skupinou divokých koček v sousedství paní Barkerové, paní Pennels. Ve snaze prosvětlit záhadu vzniku plemene vzniklo několik barvitých příběhů, jejichž základem jsou velké, silně stavěné, klidné kočky se srstí, která nemá sklony k plstnatění.

  Nejčastější historkou je, že Josephina v době březosti spadla pod auto a nehodu zázračně přežila. Podle paní Baker proměnila tato traumatická událost Josephinu v extrémně povolnou kočku. I tato historka má více verzí, třeba že koťátům byla v děloze autonehodou poraněna páteř a proto, byla povolná.

  Další z úsměvných verzí říká, že Josefína byla nějak geneticky upravena při experimentu vládních jednotek. Tím její koťata získala neobvykle pasivní povahu, necitelnost k bolesti a tendenci „viset na rukou". Nehledě na tuto nepravděpodobnou historku získalo plemeno jméno právě díky této vlastnosti - viset na rukou po zvednutí ze země stejně jako hadrová panenka (Ragdoll). To, že Ragdollové mají snížený práh bolesti je zřejmě další mýt. Po nechtěném šlápnutí na ragdollí ocásek se ozve úplně stejné zaječení, jako po přišlápnutí kteréhokoli ocásku jiného. Pravdou ale je, že někteří chovatelé pro jistotu dávají své kočky častěji kontrolovat veterinářem, aby pokud práh bolesti snížený mají, nedali najevo nemoc když by bylo už příliš pozdě. (K tomu je fajn použít jednou měsíčně „diagnostickou podestýlku"). Anna Barkerová dokonce v televizní reklamě házela s kočkami o zeď, aby dokázala, že se k ní důvěřivě opět vrátí. Žádný z chovatelů se s takovým přístupem neztotožňuje, v takovém případě se jedná o týrání zvířat a je pravděpodobné, že v takovýchto reklamách byla kočkám podána sedativa.

  Z vědeckého hlediska, je více než nepravděpodobné, že by Josefínina genetická výbava moha být změněna nehodou. A ani žádný jiný genetický experiment prováděný před rokem 1960 nemohl takovou změnu zapříčinit. Každopádně se Barkerová snažila o uznání necitlivosti plemene Stanfordskou univerzitou, raději si ani nepředstavuji jakými testy musely její kočky projít. Nižší práh bolesti se stejně neprokázalo.

  Mnohem pravděpodobnější je, že Josefína byla vybavena geny nesoucími tyto vyjímečné vlastnosti od svého narození. Projevily se, ale až na koťátech ze spojení s „panem pravým". Podnikatelka tělem i duší paní Barkerová v Josefíniných koťatech okamžitě rozeznala potenciál a použila je k založení nového plemene.

  První kočky, které Barkerová použila jako zakladatele, byli: Daddy War Bucks, Buckwheat, Fugianna, a Tiki. Povahu přisuzovala Barkerová hlavně Josefíně a vzhled plemene zase Daddy War Bucksovi, Josefíninině synovi. Jeho vzhled označovala Barkerová jako vzhled Birmy (dnešní ragdoll seal mitted), které bylo také novým plemenem a inspirovalo ji natolik, že podobný vzhled použila i u Ragdollů. Ale, že otcem Buckse byl kocour Birmy, jsou pouze spekulace. Jeho otec totiž nikdy nebyl viděn, ani znám.

  Jak již bylo zmíněno, Barkerová měla duši podnikatele a aby ochránila své podnikatelské zájmy s plemenem, učinila ve světě čistokrevných koček opravdu neobvyklý krok. Zakoupila ochranou značku „Ragdoll" a zavedla poplatky pro každého chovatele, který si kočku Ragdoll koupil a zapojil se tak do chovného programu plemene. Barkerová začala budovat také registr koček plemene Ragdoll, který se jmenoval International Ragdol Cat Association (IRCA). Brzo se pro plemeno nadchli i další chovatelé, ale Barkerová nastolila pro chovatele silná omezení a odmítala povolit registraci Ragdollů registrovaných v IRCA také v tradičních klubech chovatelů koček.

  Několik chovatelů logicky tato omezení nepřijala a založila v roce 1975 Ragdoll Society patřící pod tradiční Cat Fancy (klub chovatelů a vystavovatelů koček). O pár let později se klub přejmenoval na Ragdoll Fanciers Club. Hlavním cílem klubu bylo, aby plemeno Ragdoll bylo uznáno tradičními organizacemi. O to se zasloužil zejména Danny Dyton, zakladatel klubu a první prezident organizace, působící od 1975 do 1970 a jako předseda výboru v letech 1979 - 1987. V roce 1993 klub opět změnil své jméno na Ragdoll Fanciers Club International (RFCI), který odrážel rostoucí zájem chovatelů v Japonsku a dalších zemích.

  Dnes, existují ragdollové zapsaní v IRCA a ragdollové, kteří v IRCA nejsou. Barkerová zemřela v roce 1997, ale značka Ragdoll a IRCA  zůstaly aktivní. Počet členů v IRCA se časem drasticky zmenšoval, a v dnešní době jich zůstala už jen hrstka.

  Protože chovatelé IRCA nejsou oprávnění své kočky registrovat v ostatních organizacích, organizace dále funguje mimo tradiční Cat Fancy. V dnešní době je RFCI (Ragdoll Fanciers Cat International) větší než IRCA.

  Tak byly položeny základy uznání Ragdollů v širším chovatelském světě a řady chovatelů se od té doby rozšiřují až do dnes. S více chovateli k původním registrovaným barvám a variacím byly uznány i další. CFA například uznává varietu VAN, barvu skořicovou a fawn. Plemenný standart je psaný průvodce definicí, která popisuje jak by měl ideální Ragdoll vypadat. Generální standart plemene vlastní RFCA. Na výstavách, jsou kočky posuzovány dle toho, jak se blíží psanému standardu. Ovšem standardy se mohou lišit mezi jednotlivými asociacemi a mezi jednotlivými zeměmi, ale relativně se shodují v hlavních znacích. Ragdoll má být velká kočka se silnou kostrou, s dlouhými chlupy, point znaky a a modrýma očima. To vysvětluje že se mohou do jisté míry na výstavách Ragdollové lišit, dle země z které byli importováni. Pro laika se rozdíly jeví jako nepodstatné. O plemenu se můžete dočíst, že ragdollové neradi loví. Já si to nemyslím. K myším nemají přístup, ale lov hmyzu milují, stejně tak jako lov hraček.

  Jak už jsem zmínila, původ plemene Ragdoll není jistý, ale zřejmě u jeho zrodu stála Turecká angora a Birma. A proč si je s Ragdollem nespojit, když tato plemena mají o svém vzniku tak krásné legendy.

  Máte-li to štěstí, že tureckou angoru potkáte či jste dokonce jejím vlastníkem - bílé s nestejně zbarvenýma očima- pohlaďte ji a zašeptejte jí do ucha své nejtajnější přání. Pakliže potom přijme vámi nabízený pamlsek, přání se splní.

  Další v pořadí je praotec ragdollů, kocour posvátné birmy. I on je poznamenán zásahem Bohyně. Legenda vypráví, že před dlouhými lety žil v klášteře Lao-Tsun starý mnich Mun Ha se svou kočkou Sinh (někdy bývá označován za kocoura). Sinh vždy stála po jeho boku, když se modlil před  sochou bohyně převtělování Tsun - Kyankzé. Jedné noci byl klášter přepaden hordami nepřátel. Hrozilo nejen vyplenění kláštera, ale i zavraždění všech mnichů. Nikdo nemohl najít tajný východ, aby mniši mohli uprchnout a zachránit se. Starý Mun-Ha zahynul ponořen v modlitbách. Tehdy se Sinh dotkla roucha bohyně a uskutečnil se zázrak převtělení: bílá srst kočky se zbarvila zlatým leskem, oči dostaly hlubokou modrou barvu očí bohyně. Obličej, nohy, uši a ocas na sebe vzaly hnědou barvu země. Jen konečky tlap, kterými se kočka dotýkala roucha svého pána, zůstaly čistě bílé. Podívala se směrem k tajnému východu a ukázala mnichům cestu do bezpečí. Poté zemřela, aby odnesla duši svého pána. Všechny kočky v klášteře se přeměnily stejně jako ona.

  Proč by legendární vlastnosti předků nemohli Ragdollové zdědit? ;-)

 

  RAGDOLL A JEMU PODOBNÍ


Často se setkávám s dotazy na rozdíl zejména mezi Ragdollem a Birmou, ale také mezi Něvskou maškarádou a RagaMuffinem. Pro oko laika jsou to plemena těžko od sebe rozlišitelná, plemenými standardy netřeba se zatěžovati. Ragdoll byl šlechtěn od začátku hlavně pro svou povahu. Zde mi mohou chovatelé něv a Birem oponovat, samozřejmě kočka je individualista. Dalším rozdílem je, že Birmy mají VŽDY bílé ponožtičky, ragdoll je mít může ale nemusí. Jinou zajímavostí je asi to, že Něvská maškaráda je barevná varieta plemene Sibiřská kočka a ty mohou být jakkoli zbarvené, tedy bez siamských znaků a modrých očí. Plemeno RagaMuffin vychází z plemene Ragdoll. Vzniklo odtržením skupiny chovatlů od IRCA, kteří nechtěli být omezováni ochranou značkou Ragdoll. Význam slov je stejný. Základ plemene je tedy stejný, ale povoleny jsou všechny barvy a variety, různé dlouhy srsti a i jiné barvy očí - jedná se tedy pouze o plemeno Ragdollovi podobné, a oproti Ragdollovi velmi málo rozšířené.

 

  STANDARD PLEMENE

Ragdoll je masivní velká kočka se střední stavbou těla. Celkovým dojmem má působit jako silná, velká kočka.

Kočky jsou zjevně menší než kocouři, kocouří výraz se upřednostňuje. 

  Zbarvení 


  Colorpoint

Odznaky - uši, maska, nohy a ocas mají být dobře vybarvené a ladit s barvou těla. Hruď, břicho a náprsenka jsou světlé. Lehké stínování na těle a břichu (břišní flek - povolen). Colorpoint nesmí mít žádný bílý flek. Nos a polštářky tlapek musí být tmavé jako barva odznaků.

  Mitted

Stejné znaky jako u colorpoint. Na tlapkách bílé ponožky. Přední ponožky kratší, zadní delší až po patu. Bílý pruh od brady až ke kořeni ocasu. Polštářky na tlapkách - růžové. Atraktivní je bílé zrcadélko na nose. Nesmí být tmavé fleky na ponožkách.

  Bicolor

Tmavé zbarvení uší, zad, ocasu a masky, na které musí být dobře ohraničené bílé ,,V". Bílý flek na zádech je povolen. Nohy a břicho bílé, bez tmavých fleků. Na uších a ocase nesmí být žádný bílý flek. Nos a polštářky tlapek musí být růžové.

  Hlava

  Forma - střední velikost, modifikovaná klínová forma s rovně působící plochou mezi ušima.

 

  Nos

  Měl by vykazovat v horní třetině lehký oblouk.

 

  Tvář

  Tváře jsou dobře utvořené, sužující se v dobře vyvinutou bradu a zaoblenou tlamičku.

 

  Uši

  Střední velikosti se širokou základnou, zaoblenými vrcholky, široce posazené na hlavě a mírně nakloněné dopředu.

 

  Oči

  Velké a oválné, vnější koutek oka by měl vytvářet přímou linii s posazením ucha. Barva modrá, čím intenzivnější, tím lepší vzhledem k barvě těla.

 

  Krk

  Krátký a silný.

 

  Tělo

  Dlouhé se střední stavbou kostí, svalnaté. Hruď široká a dobře vytvořená, zadní část je svalnatá a těžká. Dospělá kočka má být v ramenou tak široká, jako v zadní části.

 

  Nohy

  Středně dlouhé se střední stavbou kostí. Zadní nohy jsou mírně vyšší, čím jde linie těla v zadní části nahoru.

 

  Ocas

  dlouhý, při kořeni středně silný, ke konci zužující se proporciálně k tělu. Dobře osrstěný, huňatý.

 

  Srst

  Střední délka, hustá, měkká a hedvábná struktura. Na těle přilehlá, při pohybu se láme. Srst na krku je nejdelší a lemuje vnější okraj tváře, čímž vzniká dojem náprsenky. V tváři je srst krátká a postupně přechází na konci hlavy přes hrudník v srst delší. Na bocích, břichu a zadní části těla je polodlouhá až dlouhá, na předních nohách je krátká až polodlouhá. Štětinky mezi prsty.

 

  Chyby

 

  • úzká hlava,
  • stop, římský nos,
  • velké nebo malé, špičaté uši,
  • oči mandlového tvaru,
  • příliš dlouhý nebo příliš krátký krk,
  • zavalité tělo, úzká hruď,
  • krátké nohy, roztáhnuté prsty,
  • krátký ocas, tupý konec ocasu,
  • krátká srst (sezónně podmíněno)

 

     Převzato z www.miciny.cz 

 

TOPlist